Utorok Jún 27

Óda na fanart?

Pozor: Otvorí sa v novom okne. TlačiťE-mail

Pojem „fanart“ slúžil v dávnej minulosti ušľachtilej myšlienke. Mladí nádejní umelci, ktorí prepadli čaru anime, si vypĺňali voľné minúty majstrovaním nevšedných diel. Obyčajne skončili na webe, kde ponúkali príjemný estetický zážitok. Ak ste mali náladu aj chuť, mohli ste ich odmeniť prijemným komentárom, v tom horšom prípade kritikou, ktorá však, ak bola podaná elegantne a s triezvym pohľadom na vec, nezanechala na duši hlbokú jazvu v podobe urážky na cti.

 Dnes spĺňa toto slovo hneď niekoľko vecí. Postupom času sa vnútorne rozčlenilo na ownart a copyart, pričom obe slová cudzieho pôvodu vedú medzi sebou menší spor o nadvládu vo svete otakov. Internetové stránky po celom svete obohatili jeho hodnotenie o bodovú formu; obyčajne sa pohybuje na rozhraní od žiadneho po päť, v extrémnych situáciách sa siaha až na priečku čísla sedem; jednotlivé fanartové galérie zase ponúkajú možnosť narábať s vlastným „fanartovým kontom“ podľa vlastného uváženia – podporujú i funkciu s názvom: vymazať obrázok, ktorá administrátorom šetrí čas aj nervy. Veľké plus zaznamenali aj programátori, ktorí sa pohrali s nápaditými myšlienkami a premenili ich na produkt umožňujúci nakresliť obraz i v pc; ak máte teda šikovné ruky a môžete si dovoliť premrhať pár hodín vášho cenného života, možno sa vám tento nápad zapáči a o pár dní budeme obdivovať práve vaše dielo vytvorené napríklad cez Adobe Photoshop, či Zoner Calisto. Ďalšie pozitívum, ktoré vám zaručí prosperitu stránky i nával kvalitných umelcov aj publikum v podobe „poroty,“ je možnosť zapojenia sa do atraktívnych súťaží. To, akým názvom nás upútate, padá na vaše plecia, predpokladám, že nápadov máte dosť, stačí ich len správne sformulovať.

Vraví sa: sto ľudí, sto chutí. Otrepaná fráza. Nájdete v slovníku každého priemerne inteligentného jedinca, ktorý sa rozhodol vymeniť si názor na diskusnom fóre, alebo priamo pod samotným dielom. Jej pravdivosť nevyvraciam. Do úvahy by ste však mali vziať fakt, že sa opiera o čisto subjektívny názor a ten zdieľa každý jedinec po svojom. A v čom je teda problém? Mnohé stránky (známe aj tie neznáme) sa musia každý deň popasovať s nasledovnou situáciou:

Istý, nemenovaný umelec sa rozhodne uverejniť svoju tvorbu na sebou vopred vybranej stránke. Klikne na slovné spojenie fanart, zaregistruje sa na diskusnom fóre, či pomocou PM-ky (private message) oboznámi administrátorovi, že má záujem o vytvorenie konta, nahrá obrázok (ak sa mu chce, zavíta i na odkaz: pravidlá pri nahrávaní fanartov), postne k nemu svoje vyjadrenie – občas sa stáva, že umelec nemá náladu na siahodlhé filozofické úvahy o vzniku fanartu, alebo nepovažuje za potrebne oboznámiť okolitý svet, čím sa inšpiroval, ako to nakreslil alebo (v horšom a dosť často sa vyskytujúcom prípade) stiahol z internetu, vhodil do svojho pc-čka, otvoril si jeden z toho množstva umeleckých programov, nahodil XY filtrov a čuduj sa svete, mám hotový obrázok; a v teple domova čaká na odozvu. Tá sa dostaví po necelých piatich minútach.

„Mladý pán, ste si naozaj istý, že toto „umelecké dielo“ je naozaj vaše?“

„Môžem vyčítať len jedno – úplne ti ušla anatómia.“

„Človeče, bol si triezvy, keď si to čmáral?“

„Mnou vyššie uvedený odkaz vás privedie na stopu umelkyni, ktorá figuruje na tejto stránke pod menom slečna Z a len tak mimochodom nakreslila tento obrázok. Asi tu máme plagiátora!“

 Tragikomická situácia, ktorá sa začne v priebehu niekoľkých minút odvíjať, graduje každým novým „útočným“ príspevkom a jej koniec by sme pokojne mohli prirovnať k Macbethovi z rúk kráľa divadelných hier Shakespeara.

Pojem „copyart“ označuje dielo, ktoré bolo nakreslené podľa predlohy. Znamená to asi toľko, že autor si na nete nájde pár solídnych obrázkov, ktoré sa mu zapáčili. Ich obsah zredukuje na jeden kus a pustí sa do kreslenia. Detailne prevedené ťahy, rovnako namiešané farby, identická hra so svetlom – ide o menšie plagiátorstvo, ktoré je však povolené. Akurát sa musí riadiť písanými pravidlami v podobe komentára pod fanartom. Ním sa totiž objasní pár veľmi dôležitých vecí, ktoré zabránia chaosu a slovnému útoku na vašu osobu (nie je to však na 100%. Neustále sa nájde pár milých duší, čo nelenia a porýpu si všade, kde sa dá – morálka je pre nich neznáme slovo).

Bod číslo jeden: kde som na tento obrázok natrafil – ak teda nepoznám autora. Pokiaľ viem, kto moju predlohu namaľoval, úplne postačia dve slová (zložíme z nich meno).

Bod číslo dva: správna kategória. Dosť často sa stáva, že pri tých obrovských možnostiach výberu či už vlastným zavinením, alebo vďaka nepriehľadnosti systému, si vyberiete zlé políčko. Známe sú tieto možnosti:

Prvá kombinácia: nakreslené podľa predlohy, vlastná tvorba, povoliť komentáre a zaradenie do súťaže.

Druhá kombinácia: vyplnenie formulára v takomto poradí – autor, heslo (ktoré však nie je povinné), úvodný komentár, zaradenie (hotový obrázok, skica/náčrt) a typ kresby (ručná kresba, počítačová grafika (CG), ručná kresba v kombinácii s CG a najnovšie rozšírené o výber nemanga štýl).

Tretia kombinácia v sebe zahŕňa obe vyššie uvedené možnosti rozšírené o výber techniky, ktorú ste pri tvorbe použili, anime kategóriu (z akého anime ste prevzali charakter), hudba (obyčajne sa to sťahuje na OST-čka jednotlivých anime žánrov – v podstate ide o zanedbateľný fakt, pretože táto informácia slúži na to, aby ste informovali svojich fanúšikov pri akej hudbe ste svoj výtvor splodili) atď. Treba však upozorniť na fakt, že možnosť tri sa obyčajne používa vtedy, ak si namiesto kolonky s označením copyart, vyberiete fanart.

O pojme „fanart“ (fan-art) poinformujem v krátkosti. Kedysi v sebe zahŕňal kategóriu copyartov, ale len do tej doby, kým sa nezačali voči tomuto štýlu umenia odvolávať umelci z každého kúta sveta a jeho funkcia sa teda zredukovala iba na označenie tvorby, ktorá vyšla z krajiny vychádzajúceho slnka.

 Fanart voľne definuje anglická časť wikipédie asi takto:

Fanart, alebo ak chcete fan-art je časť umenia, ktorého základ tvorí už existujúca postava, príbeh, kostým i predmet; zarytý fanúšik má pri tom povolenie vypožičať si vymenované veci a pretvoriť ich podľa vlastného nápadu. Odozvou jeho práce obyčajne býva cosplay, fanfiction, doujinshi i mnou ospevovaný fanart.

Snáď najpopulárnejším názvom je ownart. V preklade to znamená vlastná tvorba. Tu sú povolené všetky triky sveta a najväčšou výhodou je vaša fantázia. Ak ju môžete rozdávať celým priehrštím, k dokonalosti a obdivu vám bráni len jedna vec – talent. Nie každý je ním obdarený a rozvíjať ho nie je vôbec jednoduché. Hlavne ak nemáte čas navštevovať rôzne umelecké školy i krúžky, ktoré by vám aspoň ako-tak poskytli základné informácie o kreslení. Preto je obrovská časť internetu preplnená umelcami na voľnej nohe. Jednoducho napísané, decká s pevným odhodlaním zdokonaliť sa v tom, čo robia na vlastnú päsť. Preto by ste pri písaní komentárov mali dbať aj na to, že nikto nie je dokonalý.

Rozprava s názvom „Óda na fanart“ by sa pokojne mohla skončiť. Mňa však na srdci ťaží jedna malá vec. Veková hranica umelcov sa každým rokom znižuje. Do sekcií fanartov prichádza čoraz viac obrázkov od detí, ktoré žijú v mylnej predstave, že ak sa postaví na biely papier obyčajná ceruzka a papierom sa potiahne do jednej zo svetových strán, dielo, čo vzniklo, má hodnotu najmenej piatich hviezdičiek. Rokmi ostrieľaný autor sa možno mierne ostro vyjadrí na margo ich diela a menšie nedorozumenie strpčí život 90% obyvateľstva na tej, či onej web stránke. Veď slovný protiútok naberá spád ponižovania tvorby samotného kritika do takej veľkej miery, že na obrázok, ktorý má naozaj srdce i dušu a prekypuje originalitou, nápaditosťou i miernymi muchami, sa prigúľa odozva v podobe osočovania bez hlavy a päty. Preto:

Milí naši začínajúci autori, práve vy, ktorí ste sa v mojom opise našli, zamyslite sa, prosím vás, nad sebou i tým, čo chcete svojou tvorbou dokázať. Netvrdím, že prvým obrázkom, ktorý zožne neúspech, máte všetky kresliace potreby zahodiť do koša, alebo poliať benzínom a spáliť. Apelujem skôr na vaše morálne i estetické cítenie. Jednak zvážte, či ste pripravení postnúť svoje dielo a zniesť kritiku, nízke bodové hodnotenie i absenciu komentárov a vynaložiť obrovské úsilie na svoje zlepšenie tým, že za deň uverejníte namiesto troch nič nehovoriacich obrázkov iba jeden. Alebo patríte k tým dychtivým jedincom, ktorí musia niečo „načmárať“ za účelom získania čo najväčšieho počtu hviezdičiek, bodíkov, guličiek a iných somarín, len aby dokázali svojmu egu, akí sú dokonalí? Ak patríte do druhej skupiny, zamyslite sa nad tým, či práve k takto vysokým ambíciám máte dostatočne veľký talent. Zbytočne týmto netaktným správaním zhadzujete sami seba a plašíte iných kreatívnych jedincov, ktorí so sklopenou hlavou a veľkým znechutením odkráčajú na inú web stránku.

A ako sa na túto problematiku pozerajú samotní autori fanartov?

 

 1. Začnem mierne osobnou otázkou, čo ťa motivovalo k tomu, aby si začala kresliť?

 

WOAM: Ke kreslení samotnému mě dohnalo to, že jsem na škole od malička poměrně dlouho neměla téměř žádné kamarády, nikoho s kým bych se bavila, takže jsem místo povídání si s ostatními nechala povídat si moji ruku s tužkou a papírem.:) Kreslení se pro mě v tu dobu stalo kamarádem, který mě vlastně až dosud neopustil.

Pokud jde o kreslení mangy, navedl mě k němu v létě 2005 můj kamarád ze Slovenska, se kterým se vídám vlastně jen jednou do roka. Zmínil se o manze jen čirou náhodou, ale já jsem za ni osudu doteď vděčná. To léto jsem si o manze říkala „jo, tohle vypadá mile, to bych chtěla umět...“ a tak jsem se rozhodla že to zkusím.

 

Mešitka: Kreslila jsem odmalička, takzvaně „do šuplíku“, prostě proto, že mě to vždycky bavilo. Doma byla moje tvorba ignorovaná, moje rodina uznávala jen krajinky, tudíž je figurativní kresba, manga a ještě k tomu fantasy jen znechucovaly:) S reakcemi lidí na netu přišla změna, dodaly mi obrovskou chuť se snažit. A navíc, když teď vídám díla tolika úžasných autorů, tak si pokaždé dupnu, že chci být taky tak dobrá a plna entusiasmu se dám do práce:) Do hodiny to přejde;))

 

Phoenyx: Uff....úprimne, ani ja sama neviem. Keď som bola malá, kreslila som preto, lebo ma to bavilo, neskôr preto, lebo sa mi páčilo niečo tvoriť. No a tento postoj - vyjadriť svoje myšlienky, nápady a kreácie na papieri - ma drží až do dnešných dni.

 

2. Dosť veľa „nádejných“ umelcov začína svoju púť copyartami. Pri tom sa často stáva, že si tento štýl tvorby obľúbi a odmietne sa pohnúť z miesta. Vtedy príde tvrdá kritika a tá rozprúdi debatu na štýl, že práve takýmto spôsobom prezentácie kazí dotyčný jedinec ovzdušie. Mňa by preto zaujímalo, aký máš ty postoj k dielam, ktoré sa odvíjajú od predlohy.

 

WOAM: Podle mě není špatný nápad s copyartem začínat, protože si člověk může vyzkoušet a popřípadě osvojit různé styly, náměty i techniky kresby. (Nemluvě o anatomii, která hodně začínajících kreslířů občas dovede pořádně vyděsit.:))) Díky copyartu se spoustu nováčků naučí ukočírovat tužku v ruce a to je pro ně rozhodně skvělá věc. Koneckonců přenést svůj vizuální vjem na papír je základ malířství.

Na druhou stranu když chce ale umělec dosáhnout něčeho většího, s copyartem nevystačí. Už jen tím, že originál bude vždy dokonalejší než copyart, si před sebe kreslíř staví téměř nedosažitelnou hranici. I kdyby byl totiž přesný jako počítač, nikdy nedosáhne osobitého stylu, nikdy nevynikne sám o sobě a nikdy nebude originální, protože copyart je ohromně oblíbená a rozšířená věc a konkurence dokáže být giganticky vysoká. Mimo to – když máte s čím „dílko-číslo-dvě“ srovnat, objevíte mezi originállem a kopií většinou bezpočet rozdílů (čili v tu chvíli chyb) a třebaže výsledek bývá uspokojivý, vedle originálu se může zdát nicotný. Kritika, která zcela přirozeně následuje (například od zarytých fanoušků nějaké anime postavičky), dokáže pak takového začínajícího autora pořádně srazit na kolena a snížit mu sebevědomí a to nebývá nic příjemného.

Ani já jsem se copyartu úplně nevyhnula, ale nikdy pro mě nebylo cílem dokonale přenést na papír identický obraz cizího díla. Snažila jsem se tu a tam něco doladit podle svých představ a nálady, cosi pozměnit (třeba postoj) a vyzkoušet si na tom třeba jestli jsem se správně naučila tu nebo onu část anatomie, pokusit se o kombinaci více stylů, pokud mi některý úplně nevyhovoval, a podobně. :)

Taky pro mě bylo a je důležité obrázku rozumět. Nejen slepě kopírovat čáry, ale pokusit se najít jejich význam v obrázku samém, pokusit se pochopit, proč je autor nakreslil právě takhle a co by se změnilo, kdybych je trošku posunula, jinak zatočila, trošku rozšířila... (prototyp takových čar, které svou nepatrnou změnou dovedou změnit celou povahu obrázku jsou třeba linky obočí postaviček)

Pokud jde o copyart, myslím, že může být skvělým vodítkem na počátku, ale krutým obojkem hned o kousek dál.:) ;)

Samozřejmě pokládám za slušnost, že autor copyartu zmíní alespoň dílo, které se pokusil ztvárnit, ne-li i jeho původního autora. (pokud to není na první pohled zcela evidentní)

 

Mešitka: Na jednu stranu to obdivuji, ja jsem byla na kresleni podle předlohy vždy úplně levá:)) Ale fakt je, že asi nepochopím, že u toho někteří chtějí zůstat. Pak už to přece není ono, kreslit jen to cizí a člověk při tom nemá ten pocit „ach-bože-já-jsem-něco-vytvořil-O_o;“ když to není jeho dílo z jeho hlavy.

 

Phoenyx: Hehe, pekná otázka. Ja som tiež svoje prvé manga obrázky zasvätila copy-artom, na ktoré som aj bola patrične hrdá. Keď sa však na to teraz pozriem s odstupom par rokov... Záleží to na tom, prečo niekto kresli copy-arty. Ak iba preto, že mu obrázok učaroval, tak nemám žiadne námietky, veď aj ja mám doma plno copy-artom mojich obľúbených anime postav. No ak však si niekto chce založiť „kariéru“ na copy-artoch, tak... nie je v mojich silách ani zaujme to danému jedincovi vyhovoriť.

 

 3. Najnovším trendom medzi fanartmi je bodové hodnotenie. Obyčajne vychádza z čisto subjektívneho pohľadu na jednotlivé diela. Aké kritéria používaš pri hodnotení ty a nadchol ťa vôbec takýto spôsob ohodnotenia tvorby?

 

WOAM: Nemyslím, že by nápad s bodovým hodnocením byl úplně špatný a zavrženíhodný, ale já sama ho nevnímám jako ten naprosto nejpodstatnější a nejověřenější způsob zjištění „jak na tom jsem“. Jsou obrázky, které upoutají na první pohled, jsou obrázky, které se mezi ostatními, výraznějšími, téměř ztratí a už jen tenhle fakt dělá z „bodového hodnocení“ „hodnocení velice relativní“. Bodové hodnocení mimo jiné minimalizuje rozdíly mezi hodnotícími. Průměrné dílko jinak zhodnotí ostřílený, uznávaný kreslíř, než rozkoukávající se nováček, pro kterého může představovat vrchol umu, ke kterému zbožně vzhlíží.

Další z nevýhod tohoto hodnocení je vzniklá rivalita mezi autory. Každý chce být nejlepší a každý chce mít nejvíc těch úúúžasně cenných bodů. :)) Bohužel... lidé byli opět vynalézaví a vymysleli si pro tuto příležitost hromadná věnování... :-(

Když pod obrázkem najde někdo svůj pseudonym, má přece radost už jen proto, že si ho ostatní všimli, a jelikož nechce urazit, ohodnotí dílko raději snad i trochu lépe, než by to udělal za jiných okolností, což mi přijde vůči ostatním opravdu hodně nespravedlivé... Něco asi bude na tom „Darovanému koni na zuby nekoukej.“...:))

Já sama se na bodové hodnocení obracím jen velice nerada. Myslím si, že dobrý výsledek dokáže autora obrázku potěšit a snad i v určitém smyslu uspokojit, nabídnout autorovi nějaký hmatatelnější výsledek za jeho práci, ale jako způsob kritiky se mi bodování zdá nespravedlivé a ne-li příliš, tak alespoň velmi nedůvěryhodné.

 

Mešitka: Z hvězdiček jsem si ještě vlasy nervala a ani se nad nimi nenervovala:))

Ono se to hodí, když se nechceš opakovat a rozepisovat, jak se ti to hrozně líbí, tak prohodíš jen nějakou poznámečku či kritiku a bokem dáš hodnocení, abys naznačil autorovi, jak je to suma sumárum. Nebo když nevíš, co říct, tak je to dobrý způsob, jak dát najevo svůj názor beze slov. Vyskytli se však i tací, co se neúspěšně snaží zavést racionální bodování ^^

 

Phoenyx: Ale určite, niečo to do seba má. No a moje kritéria.... žiadne špeciálne nemám, obrázok sa mi musí proste páčiť. Pokiaľ ma niečo uchváti, a nemusí to byť vôbec technicky dokonalé, dám mu vkľude 7* (občas aj 1* pridám pre povzbudenie;). A čo sa týka ostatných... pozriem, zhodnotím, ale ak to u mňa nič nevyvolá, len pokrčím ramenami a idem ďalej. (ja viem, trocha krutá odpoveď >.< )

 

 4. Alarmujúce sú i informácie o neustále klesajúcej vekovej kategórii „umelcov“, ktorí majú záujem uverejňovať svoju tvorbu na webe. Vo veľkej miere však nemajú skúsenosti ani potrebne rozvinutý talent. Je pravda, že po čase dokážu liezť na nervy i ostrieľaným autorom, no tie deti majú vo veľkej miere pravdu. Ako sa rozvíjať, ak mi nikto neprihrá k mojej tvorbe žiadny komentár? Preto by ma zaujímalo, ako si vlastne začínala ty sama a či si vôbec pocítila na hodnotení svojej tvorby zmeny.

 

WOAM: Začínala jsem s tím, že „možná docela umím kreslit klasickým stylem, ale manze zatím nerozumím ani co by se za nehet vešlo“. Hltala jsem s vděčností téměř veškeré rady a tipy, které mi kdo dal, ale snažila jsem se na nich nebýt závislá a hledat si vlastní cestičky.

Samozřejmě, že kritika je v začátcích pro každého dost důležitá a určující, ale pokud má autor opravdu zájem na tom, aby se sám zdokonalil, nesmí všechno nechat jen na ostatních, ruce nohy nahoře a „tak mě to teda naučte, pánové, když jste tak chytří“.

Myslím, že je důležité umět rozlišovat mezi kritikou „konkrétní“ (týkající se jediného obrázku, většinou jen dolaďování maličkých chybiček na kráse – například šrafura vlasů, poloha postavy, kombinace barev, stínování atd.) a „obecnou“ (platnou téměř vždy – například anatomie, perspektiva, respektování fyzikálních zákonů - třeba o odrazu světla atd.). Pokud jde o mě samotnou, nikdy jsem neměla ráda „konkrétní“ kritiku. Kdyby člověk uměl vzít své tahy zpět, mohl by sice díky ní dovést své jednotlivé dílo k dokonalosti, ale do budoucna by mu nepřinesla nic. Chyby by se příště opakovaly jinde.

Kritika „obecná“ však také mívá svá „ale“. Například tak zvané„zaručené způsoby“ kreslení různých věcí – částí těla, výrazu tváře, vody, odlesků ve vlasech a hafo hafo dalších věcí. Proti tomuhle se člověk skutečně ubrání jen těžko a jen vlastní praxí. Ne nadarmo se říká „Kresli, kresli a kresli“, ale bohužel většinou za každým –kresli- chybí dost důležitý pokyn: „pozoruj a chápej to, cos vytvořil“.

Na hodnocení, které dostávám od ostatních, se skutečně od mých začátků dost změnilo. Pravdou je, že jsem byla asi dítě štěstěny a vlastně nikdy (ani jako nováček) jsem nedostala kritiku, která by mě nějakým způsobem urazila, nebo bych měla potřebu si urážku příliš brát k srdci. Styly jsem střídala poměrně rychle a nedělalo mi příliš velký problém vypracovávat se stupínek po stupínku o ten nynější kousíček výš. Těžko říci, jestli za jiný přístup k mojí tvorbě vděčím více svému zlepšování, nebo příchodu úctyhodného počtu nováčků na mangu.sk (jestli se vůbec všechno tohle neovlivnilo navzájem :)))

Každopádně záporná kritika se od mých výtvorů postupem času téměř vytratila (naštěstí jen téměř) a byla nahrazena čímsi jako „oslavnými chvalozpěvy a ódami na počest velmistra“, které ale většinou žádné vlastní hodnocení neobsahují. Něco takového jako „ty poměry se ti tentokrát opravdu vyvedly jedna báseň, výraz tváře je skvěle zvýrazněn polohou těla, kombinace barev je příjemná pro oči“ je ve výsledku téměř převáženo perličkami typu „omámen padám pod stůl, brada mi klesla až do sklepa a vzpamatovala jsem se až za hodinu“. Je sice milé si z jejich přístupu odvodit, že stávající kvalita mých dílek jim stačí, ale o to složitější je pak hledat sama příští metu a příští cíl, kterého chci dosáhnout. Hledat důvod, proč by mně samotné ta kvalita stačit neměla, a místa, kam se ještě posunout, obrátit, kam vzhlédnout, jak se zlepšit a „nezatvrdnout“.

A ještě jedna věc – snad i kvůli vzrůstajícímu počtu začátečníků se do té poslední „pochlebovací“ fáze dostává víc a více lidí, kteří zatím rozhodně MAJÍ na svých obrázcích ještě dost co zlepšovat. A tak se i slovní kritika stává stále relativnější a relativnější.....*sniff*

 

Mešitka: Jo, pocítila:)) Ale ja jsem se snažila už před prvním příspěvkem do galerie trošku vypracovat, abych dostala i pochvaly :D Připadá mi to lepší, stejně pak přišly kritiky... A pomohly (některé;)). Rozhodně mám pocit, že jsem se za ten rok a půl, co dávám obrázky na net, zlepšila mnohem víc, než za léta před tím. A nejen já. Pomáhá to, ale když tam někdo hodí obrázek hodně chabý, tak se nikomu nechce vypisovat všechny ty chyby.

 

Phoenyx: Čakala som túto otázku;). Chápem, že mat pri 5 obrázkoch zo 6 nápis „0 komentárov“ určite nepoteší, ale zrejme je to aj signál pre autora, že v niečom robí chybu. A teraz nechcem hádzať všetkých do jedného vreca, ale väčšina mojich skúseností s dávaním konštruktívnej kritiky je negatívna, preto si už radšej dvakrát rozmyslím, či mi stoji za to napísať komentár alebo nie....

 

 5. Veľké haló v poslednom čase nastáva i pri kradnutých tvorbách. Veľa prefíkancov stiahne obrázok z webu a prezentuje ho za vlastný. Opatrenia, ktoré sa voči vinníkovi urobia nemajú efekt a preto je pravdepodobné, že to zopakuje. Čo myslíš, čo ich k tomu asi tak vedie?

 

WOAM: Těžko říct, dost dobře nechápu, proč to dělají. Snad chtějí slyšet chválu a zvednout si sebevědomí, možná, že chtějí hledat mezírky ve znalostech ostatních a mít z jejich nejistoty/neznalosti potěšení, nebo škodolibou radost...:)) ...nevím. V případě mangy.sk/cz se každopádně obojí splní asi jen velmi vzácně a většinou má stejně lež krátké nohy. :)) Otaku jsou holt otaku... :-)

 

Mešitka: Možná se chtějí lidem vysmát. Každý má jiné úchylky, ja si zas povídám s věcmi, no co;)) Pokud jim ale nejde o pobavení, tak je prostě nechápu. Ocenění, která za to dostanou, nejsou jejich. Ja bych si při tom připadala jako blb :P Neuspokojovalo by mě to.

 

Phoenyx: Kradnuté obrázky boli, sú a budú. Ja keď už nejaký vidím, pomyslím si len „...“ pripadne postnem link na originál, oznámim to adminovi a idem ďalej.

 

6. Posledná otázka, dúfam, že som nevyšťavila, čo by si odkázala tým autorom, ktorí strácajú vieru vo svoje schopnosti?

 

WOAM: Veselé Vánoce, šťastný Nový rok a hlavu vzhůru... :)))))

 

Mešitka: Netlačit na pilu;)) Když už jste zoufalí, práskněte s tím, jděte se flákat, napijte se, napapejte se, zapařte si něco... prostě to pusťte z hlavy aspoň na chvilku a vraťte se k tomu, až bude chuť. Minimálně vám podruhé tak rychle nevytečou nervy:)) Anebo chvilku studujte nějaké kresby horší, než vaše. Třeba to pomůže.

 

Phoenyx: Že je to tá najhoršia vec, čo môžu urobiť. Iste, aj ja som mala pár temných období, kedy som vážne uvažovala, že nadobro prestanem s kreslením, ale nejak som to predýchala a snažila som sa ďalej;) No pokiaľ ich kreslenie baví, určíte by nemali prestať. Ako ja vravím, kreslíme hlavne pre seba a nie pre druhých;)

 

Milým slečnám veľmi pekne ďakujem za to, že si na mňa našli čas a podstúpili tento zdĺhavý rozhovor. Na záver mi neostáva nič iné, len pevne dúfať, že sa problematika ohľadom fanartov v blízkej budúcnosti zlepší;)